Dobrý den, 
Jmenuji se Ondřej Kokotek
Příchod na svět byl velmi náročný jak pro mě tak i pro mou maminku. Během porodu jsem byl trochu přidušeny a napil jsem se plodové vody, která mi způsobila celoživotní překážky. Na mou diagnózu bohužel přišli až když jsem měl 13 měsíců. Mým rodičům se totiž nezdál můj vývin tak zašli k doktorům, doktoři přišli ze mám DMO (Dětskou mozkovou obrnu) doktoři hned řekli mým rodičům že budu ležák. Takové tvrzení se rodičům moc nelíbilo a tak hledali další jinou možnost. Mojí rodiče našli doktora A. Böhm ten řek mým rodičům do oči ze mě POSTAVÍ NA NOHY ! Napsal nám první lázně v Českém Těšíně kde pobyt trval 6 týdnů. Sám doktor A.Böhm za mnou dojížděl a sledoval mou cestu s jeho metodami. Každý den několikrát denně s semnou cvičili, aby jsem začal dělat nějaké pokroky. Cvičili s semnou Vojtovou metodu, Bobata a další náročné cviky KAŽDÝ DEN NĚKOLIKAT DENNĚ řval jsem u toho jak túr slzy se mě tekli že bych mohl vytopit místnost. Zas musím takovým cvikům strázně poděkovat díky tady těm cvikům jsem začal ve dvou letech chodit.
A jak to bylo? - Hrál jsem si s hráčkami a nejednou jsem se doplazil za mamkou chytl jsem ji za ruku a dovedl jsem jí na dlouhou chodbu. Jakmile jsme byli na chodbě z ničeho nic jsem se pustil mamčin ruk a smaroval jsem si to.
V tu chvíli přišel doktor Böhm a obou se spustily slzy štěstí ! Od té doby CHODÍM !
Během mého dětství jsme jezdili i do lázní Klimkovic, kde jsme jeden pobyt trval 6 týdnů. Takové pobyty jsem absohoval až to mých pěti let.
Ve třech letech jsem nastoupil do mateřské školky po organizaci jmenném Slezská diakonie, kde také s semnou cvičili a chodil jsem do relaxační koupele. Školku pro mě v té době jsme hledali dlouho, hledali jsme školku ve které se o mě postarali např. aby mi pomohli se najíst i napít, aby s semnou chodili mi pomoct na sociální hygienu atd.   
Pořád jsme cvičili než jsem začal chodit na základní školu ZŠ U Lesa v Karviné. 
Na základní škole jsem měl svou asistentku, která mě doprovázela a pomáhala mi psát zápisky až do deváté třídy.
Základní škola mi ke konci moc nešla, ne že bych se neučil to zas mojí rodiče na mě byli přísní a učili se s semnou a doprovázeli mě k doučováním, aby se mi alespoň trochu zlepšil prospěch. Základní školu jsem zvládl, jenže potom příšla další etapa mého života a hned ze začátku jsem dostal facku od života nedostál jsem se na střední školy na které jsem se hlásil. Strašně mě to vzalo jenže jak se říká vše špatné je pro něco dobré. Sice jsem se nedostál na školy které jsem chtěl, ale objevil jsem dětský sen který si plním a to je chodit do posilovny, která mi jak psychicky tak i hlavně fyzický pomáhá. Můžu říct že posilovna mi nastartovala všechny časti těla, které nefungovali tak jak by měli.
V posilovně společné se svým trenérem nemakáme jen na svalech, my také pilujeme jemnou motoriku.


Do budoucna mám plánu pomáhat lidem, tak jak mi pomáhají oni....

​